List 15

19. března 2018 v 17:46 | Ms. Gray |  Listy
Jen další nepodstatný zápis.


Včera jsem (ne poprvé za týden) vyrazila ven. Pěkně mrzlo, stejně jako předchozí dny (jaro, tak kde jsi?) a já šla na vlak. Mám to kousek od domu a zbýval mi ještě nějaký čas, tak jsem šla tak zvolna, abych nemusela dlouho čekat. Čekání mě stresuje. V jednu chvíli mě předběhli dva lidi. Sledovala jsem je a poslouchala jejich rozhovor (vím, že se to nedělá, ale někteří lidé jsou extra zajímaví, alright), když jsem si všimla, že se drží za ruce. Ale ne tak obyčejně. Byla totiž strašná kosa, takže se drželi za ruce a on měl obě jejich spojené ruce v jeho kapse, v teple; a mně to v hlavě začalo šrotovat a začalo mi být strašné smutno. Jen z tak pitomého detailu, který máš možnost vidět úplně všude, mi bylo naprosto strašně.

Stejně jako když jsem před měsícem jela do těch Litoměřic a celou cestu tam jsem měla dokonalý výhled na pár, co po sobě v tom vlaku skoro prakticky lezl, jako by se neviděli rok, omg. Stěžovala jsem si pak Romantikovi, ale tajně jsem tak moc záviděla. Tak moc. Vlastně asi tak jako včera.

Vždycky, když se něco takového stane, začnou se mi v hlavě vytvářet představy ohledně toho, co by mohlo být, co bych mohla mít, a nejde to zastavit. Všechny ty chvíle, co ani nejsou opravdové a jen jsem si je vysnila, vymyslela, mě pokaždé stáhnou dolů a zbydou mi oči jen pro pláč.

Proto nemůžu koukat na romantické filmy a proto mě tak rozčilovalo, když mě tak před půl rokem určitý člověk prosil o tipy zrovna na tento žánr. Byla jsem tehdy nepříjemná, když se zeptal? Ano, byla.
Asi jsem od jisté doby na některé věci hrozně alergická.

No, takže, byla jsem v práci, přišla na jiné myšlenky a pročistila si hlavu. Když odečtu stres z toho, že nebudu něco stíhat, modřiny všude možně velké jako koláče a jeden den volna mezitím, kdy jsem ani nemohla vstát z postele, tak to bylo fajn. Taky jsem se bavila s pár novými lidmi. Čtěte: otřepala mizivé sociální dovednosti.

Teď zase nemám plány a doufám, že dny, teda moje myšlenky, budou spíš pozitivní, protože když nejsou, mám v oblibě od sebe odhánět lidi a to není dobré.

Neskutečně se netěším na příjimačky na vysokou. Přijde mi, jako že se tam jedu po druhé na férovku ztrapnit. Ještě si musím nechat udělat portfólio, což mě vyjde na několik stovek a ráda bych si v pokoji vyměnila plakáty za nějaká svoje díla. Hezky bych si je zarámovala a pověsila. Ale uvidím, kolik by mě to stálo, nemůžu zrovna utrácet. Proč je tisk tak drahý?

No nic.

Měla bych si teď přestat hrát na neviditelnou, když už zase nejsem busy a odepsat pár lidem.

Peace ✌
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama