List 11

2. srpna 2017 v 16:48 | Ms. Gray |  Listy
Teď mám důvod být v prdeli kvůli jiné věci. I když je pravdou, že jsem včera zažila rovnou dvě bomby...


Jako by všechno bylo údělem náhody. Děsně přesné náhody. To se pak jen ptáte "proč, sakra?"
Přijde vám to totiž hrozně surrealistické. Nemožné.

Stejně jako bolest, když někoho ztratíte. Obzvlášť někoho, kdo tu pro vás byl celý život. Přes všechny ty sračky i dobré věci.


Přesně si vybavuji to zakroucení hlavou a tvořící se slzy. A já se snažila to na sobě nedat znát tak dlouhou dobu a pokračovala v tom, co jsem dělala. Hlavou mi problesklo, že je to sobecké a podobné věci. Ale já nemohla. Nerada ukazuji emoce a tohle bylo zrovna tak veřejně, že bych si přišla moc slabá a nejspíš bych utekla.

Pak jsem strejdu objala poprvé za víc než rok, co jsme se neviděli, a ztratila jsem to. Zase odjížděl zpátky, po 400 kilometrové cestě, díky jediné zprávě. Ale to není důležité. Ztratila jsem to částečně i proto, že jsem ho nikdy neviděla takhle... Zlomeného. On byl vždycky ten silný. Můj vzor a to všechno.

V tu chvíli to prostě nešlo.

...

Jen mě nikdy nenapadlo, že se na chvíli vrátíme na Moravu zrovna proto. Jako by to nebylo emotivní samo o sobě. (Myslím, že jsme nikdy neměli odjíždět. Plno věcí by mohlo být jinak.) Vlastně už teď je mi špatně z toho, jak myslím na to, jak budu vzpomínat, jakmile se tam dostaneme. A mám pocit, že to nedám...

Nejvíc mě mrzí, že jsme spolu tak dlouho nemluvili. Že při posledním rozhovoru jsem byla nepříjemná. Že jsem neřekla "mám tě ráda."

Pocit viny je teď ten nejhorší.

...

Osm hodin v práci pak bylo peklo. Peklo plné přetvářky a falešných úsměvů.

Těšila jsem se domů, až to všechno pustím ven. Nakonec jsem to nevydržela. A zpráva od NĚJ jako by byla posledním otřesem.

I přes to všechno. Nedokážu to pochopit.

Ptala jsem se proč. Proč zrovna dnes. Co ho k tomu vedlo. Muselo to ode mě znít zmateně. Jenže to nešlo zpracovat. Do teď to nejde.

...

Takže jedna věc přidala té druhé.

A já chci zase usnout a už se neprobudit.

Místo toho mě čeká další dva dny v práci a pak 8 hodin ve vlaku.

Jen se už budu snažit držet oči suché. Alespoň do té chvíle...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama