List 4

18. května 2017 v 22:38 | Ms. Gray |  Listy
Dnes jsem měla za to, že žádný článek nenapíšu, ale budiž. Myšlenky chtějí ven.

Tak...Proč se bránit. Zase z toho vznikne nějaká kokosovina (ano, jako kokotina), ale od toho mám blog. Časem bych si ty myšlenky mohla i utřídit a nepsat sračky, poskytnout vám kvalitnější obsah, než slohovky ze života někoho těžce desperate, ale asi bych nemohla být copywriter (omg, to je dream job) a nemám tolik zájmů, ani názorů, o které bych se s vámi mohla podělit.

Taky jsem se odhodlala strávit 2 hodiny nad designem stránky. No, zamýšlela jsem trochu víc barviček, ale zbožňuju černou (nebuďte rasisti).

Takže tak.

Zase jsem někde jinde.

Jo (rozpomenutí), jsem učiněný samotář, tvrdila jsem to o sobě vždycky. Ale i přes tohle se nepovažuji za naprostého introverta.

Každý v sobě máme určité procento introvertní a extrovertní stránky. Kdyby jste se ptali, odhadla bych se tak všeobecně na 70:30.

Podle testu osobnosti jsem introvert na 89%.

Věcí je, že na mě většinou nesedí žádné takové tabulky (asi jsem mimozemšťan). Taky tu je, že jsem extrémně organizovaná, přičemž žiju ze dne na den a necháváme věcem volný průběh. To mi přijde jako největší paradox.

Nemluvě o horoskopech a tak. Nedávno mi kdosi psal, že na něj něco úplně hrozně sedí a že je to hustý, a abych koukla na svůj. Tak okay. A já jen "Na mě to vůbec nesedí. Jsem skoro opak." "pls."

Ale alespoň v tomhle testu mají pravdu o tom, že jsem debilní perfekcionista (jak bych si kvůli tomu nejraději utrhla hlavu), a jsem přehnaně citlivá. Rozhodí mě většina věcí. Když zrovna nejsem v módu "bezcitná mrcha."

Proto mě asi chápe tak málo lidí. Vždyť ani já se nechápu...

Nebo třeba narážím na špatné typy.

I když... protiklady se přitahují. A doplňují.

Ano, ale když jsou dvě osoby naprosto neslučitelná stvoření, asi jim to moc dlouho nevydrží.

Hey, zase tlachám o NĚM. O mě a o něm.

Ale to nic. Dnešek byl den téměř bez myšlenek na něj (až na to, že mi tu na messengeru visí zpráva, na kterou jsem neodpověděla), tak si to asi vynahrazuju.

Dost se učím (maturovat ze 4 předmětů v jeden den, kdo to vymyslel...), takže jsem byla zaneprázdněná. Heh, divím se, že z toho nejsem unavená. Jen mám trochu přeplněný mozek. Těším se, až v úterý budu všechny ty vědomosti zase postupně házet do odpadkáče.

Ale

Přeplněný mozek = žádné myšlenky?

Alespoň u mě.

Vysvětlím.

Plno lidí s depresí (co vím) tráví dny neustálým přemýtáním. Nechtěným, někdy celodenním ultra-přemýšlením.

Nevyberete si, ale já mám často úplný výpadek mozku, přičemž jediná myšlenka, která běží je "mysli na něco." A to je neskutečně dementní stav.

Takže další důvod, proč nejsem z téhle planety.

Pak to přejde. Ale je to dost creepy.

Stejně jako tričko, co jsem si pověsila do okna, aby uschnulo. Zapomněla jsem na něj. Šla na záchod. A když jsem se vrátila, málem mě to složilo. Protože kurva, černý přízrak v okně, ve dne.

Asi jsem neměla koukat na ty konspirační a scary teorie od Shane(a).

Skoro čas večerky. Skvělý, akorát, když se mi podařilo vypudit z intráckého pokoje odór gyrosu (omg, zjistila jsem, že mi víc chutná ta zelenina v něm, než hranolky... Prostě... HOW).

Teď tu místo gyros pokoje budu mít trávový. Snad si nikdo nebude myslet, že tu hulím. Protože, fakt by měli na obal mátového čaje psát maximální doporučenou denní dávku. Pro případy jako já. Pro jistotu.

Přes 500 slov. Tak jsem se nerozepsala ani při slohovce.

Takže končím. Takhle... S touhle kokosovinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama